Informace o produktu
Autoři patentu
je autorem více než 100 publikací v mezinárodních časopisech a 55 patentů. V roce 2002 získal spolu s MUDr. Karlem Smetanou, DrSc., prestižní ocenění Česká hlava.
Pro vývoj HemaGelu byla zásadní jeho myšlenka zabudovat do některých z polymerů, u nichž je ověřena dobrá tolerance lidským organismem, stéricky stíněné aminy, „lapače radikálů“. Pro tento svůj nápad nalezl i možné způsoby realizace.
Ing. Jiří Vacík, CSc. (* 1938)
působil v 90. letech jako vedoucí oddělení hydrogelů pro lékařskou a technickou praxi Ústavu makromolekulární chemie AV ČR a řídil tým věnující se vývoji HemaGelu. Za více než 40 let strávených vědeckou činností v ÚMCH publikoval 58 odborných článků a je autorem 47 patentových přihlášek.
MUDr. Pavel Hošek (* 1948)
pracoval jako praktický lékař. Během výzkumu se podílel zejména na praktickém testování gelu.
Popis výzkumu
Práce na výzkumu vedoucím k vytvoření zdravotnického prostředku nabízeného dnes pod názvem HemaGel započala v první polovině 90. let 20. století. Tehdy zahájená zkoumání by však nebyla možná bez dřívějších výsledků Ústavu makromolekulární chemie. I HemaGel tak svým způsobem vděčí za svoji existenci objevu přípravy hydrofilních polymerů založených na poly(2-hydroxyethylmetakrylátu). Objev profesora Wichterleho a jeho týmu, který v šedesátých letech umožnil zahájení výroby měkkých kontaktních čoček, tak tvoří i bázi, na které stojí základy HemaGelu.Výrazný průlom zaznamenal výzkumný tým v polovině 90. let, když se podařilo realizovat myšlenku Ing. Jiřího Labského, CSc., na zabudování stéricky stíněných aminů, tzv. „lapačů volných radikálů“, do některých polymerů, které lidský organismus dobře snáší. Volné radikály, které vznikají v masivním množství při každém poškození tkáně, s těmito aminy (či ještě lépe s jejich oxidačními deriváty) reagují. Vzniklá reakce volné radikály neutralizuje, čímž brání jejich jinak agresivnímu působení na organismus.
Užití polymerní matice má hned několik výhod. Je tvořena velkými makromolekulami, které jsou navzájem propojeny do sítě. To zabraňuje průniku těchto molekul přes kůži do těla, takže zůstávají stále na povrchu rány. Umožňují tak aktivní látce soustavně působit.
V roce 1997 byl projektu udělen český patent, cesta k volně dostupnému prostředku ale zdaleka ještě nekončila. Převod laboratorně získaných výsledků do provozní podoby, kterou lze vyrábět ve velkých objemech, byl velmi složitý, pracovní tým musel řešit mnohé otázky spojené s optimalizací složení. Samostatný okruh problémů a výzev k překonání s sebou přinesl nutnost nalézt rovnováhu mezi účinností výrobku a cenou, která by umožnila průmyslovou výrobu.
Držitelem patentu je Ústav makromolekulární chemie AV ČR, který na základě smluvního vztahu poskytuje výrobní práva k prostředku (s obchodním názvem HemaGel) společnosti Wake spol. s r. o. Výhradní obchodní a marketingové zastoupení má společnost Wake Pharma, s. r. o.
Uvedením hydrofilního gelu HemaGel na trh se ale celý výzkumný projekt neuzavřel. Vývoj pokračuje i nadále, pracovní tým Ing. Zdeňky Sedlákové, CSc., nyní zkoumá možnosti dalšího zvyšování efektivity, ale testuje i alternativní formy aplikace.
Makromolekulární ústav
Přípravek k hojení zánětlivých onemocnění, který dnes označujeme obchodním názvem HemaGel, byl vyvinut v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd ČR, v. v. i. Toto špičkové vědecké středisko se vědě a výzkumu věnuje již půl století a dalo vzniknout i jednomu z nejslavnějších českých vynálezů všech dob – kontaktním čočkám.Historie Ústavu makromolekulární chemie se začala psát v padesátých letech 20. století. Úspěšné vědecké sympozium o makromolekulách, které se konalo v Praze roku 1957, bylo impulsem ke vzniku specializovaného pracoviště zaměřujícího se na toto rychle se rozvíjející vědní odvětví. ÚMCH byl založen v roce 1959 coby součást Akademie věd a jeho prvním ředitelem byl profesor Otto Wichterle, jehož jméno je již navždy spojeno s vynálezem a následně i zahájením výroby měkkých kontaktních a intraokulárních čoček.
Pod vedením profesora Wichterleho se ÚMCH již od počátku zaměřil stejnou měrou na polymerní chemii i fyziku, důraz byl kladen i na zachování rovnováhy mezi teoretickým výzkumem a praktickým uplatňováním výsledků v praxi. Opravdu výjimečný vědecký kredit pražského Ústavu makromolekulární chemie potvrzuje i skutečnost, že Praha jako jediné město na světě měla tu čest hostit Mezinárodní sympozia o makromolekulách IUPAC hned třikrát (v letech 1957, 1965 a 1992).
Intenzivní vědecká a výzkumná činnost pokračuje i nadále, od 1. ledna 2007 má pracoviště právní formu veřejné výzkumné instituce. V posledních letech se ÚMCH zaměřuje na trojici hlavních oblastí: výzkum biomakromolekulárních systémů, zkoumání dynamiky a samoorganizace molekulárních a nadmolekulárních polymerních útvarů a problematika přípravy, charakterizace a využití nových polymerů s řízenou strukturou a vlastnostmi. Velký důraz je v ÚMCH kladen i na činnost vzdělávací, ve spolupráci s vysokými školami zajišťuje doktorský studijní program v polymerních vědách.
