Vlhké hojení ran
Metoda vlhkého hojení není nic zcela nového. Již staří Sumerové, Egypťané, Řekové i Římané využívali jako základní složku hojivých balzámů med. Jeho aplikace do rány pomáhala (kromě jiných účinků) udržovat vlhké prostředí. O mnoho let později vystřídala zavedené postupy suchá sterilní gáza. Ta se vyznačovala dobrou sací schopností a ránu tím silně vysušovala. Dlouho byla jediným materiálem používaným k obvazům.
V 60. letech 20. století bylo prokázáno, že rána, která se hojí ve vlhkém prostředí, má až o 40 procent kratší dobu hojení ve srovnání s krytím suchým obvazem. Začaly být vyvíjeny nové materiály. Přesto trvalo dalších téměř 30 let, než bylo vlhké hojení zavedeno do široké medicínské praxe.
Proč vlhko?
Tekutina, kterou rána vylučuje, obsahuje řadu růstových faktorů a výživných látek, které přispívají k úspěšnému hojení. Moderní materiály užívané k ošetřování ran jsou uzpůsobeny k tomu, aby v ráně vlhké prostředí udržovaly.
Moderní řešení
Vedle již zavedených přípravků pro vlhké hojení ran se neustále vyvíjí nové preparáty s vylepšenou účinností. Tzv. bioaktivní obvazy reagují přímo s látkami vylučovanými tkáněmi v ráně. Kromě toho, že dodávají ráně vlhkost, mají i schopnost chemicky vázat kyslíkové radikály vznikající při zánětlivých procesech, čímž zabraňují jejich negativnímu působení v místě poranění (HemaGel).
Všestranně výhodné
Metoda vlhkého hojení ran představuje v současnosti odborníky nejvíce upřednostňovaný postup při léčbě akutních i chronických ran.K výhodám metody vlhkého hojení ran patří zejména:
- úspora času,
- menší počet převazů,
- snadnější manipulace,
- účinnější léčba,
- menší bolest,
- kratší doba hojení a hospitalizace,
- snížení komplikací (např. amputace končetiny),
- omezené riziko recidivy (návratu k původnímu stavu po přechodném zlepšení),
- snížení výsledných ekonomických nákladů.
